Den 16 - Sapa, trek do domorodé vesnice

Ráno jsme posnídali na opravdické kočičí vyhlídce - vysoko nad střechami s výhledem do údolí.

V půl desáté jsme měli sraz na náměstí u kostela s domorodou průvodkyní a hostitelkou, která nám byla doporučena a které jsme včera odpoledne volali. Rovnou musím napsat, že ji také vřele doporučujeme, je to milá 26letá matka od třech dětí, která přesto, že neumí číst ani psát, vládne velmi slušnou angličtinou a po telefonu (žádný smartfoun, ale starý dobrý obyčejný telefon na telefonovámí) řídí zručně svůj "byznys ": Jmenuje se Mu a její telefon je +841278207692.

Patří k etnické skupině H´Mongů, jejich náboženství je šamanství. Mají svůj "kroj", ale je to vlastně oblek, který si berou denodenně na sebe. Tedy ženy určitě denně a muži alespoň v neděli. Na oblek pro sebe, pro manžela a pro větší děti musí zasít dostatek rostlin (a není to ani len ani bavlna, ale něco mnohem trvanlivějšího), z kterých pak získávají vlákna, která splétají v "nekonečnou" niť, tu pak několikrát povaří, aby změkla a ztenčila se. To vše ručně. Pak přijde na řadu primitivní tkalcovský stav (vyrobený manželem) a žena tká a tká a tká, až má dostatek látky na oděvy pro všechny. Každý totiž musí na Nový rok dostat oděv nový.

Poté, co je natkáno, látka se barví přírodní indigo barvou (získanou z indigo rostliny, kterou si sami vypěstují):

Pak se suší:

... a nakonec vyhladí a "nablýská" specielním kamenem.

Ženy nosí dlouhé vlasy (vůbec si je nestříhají) a spínají je a zdobí sponkami a hřebenem (jako má Mu na obrázku). Hřeben měla Mu nádherný, zdobený tepanými motivy, vyrobil jí ho strýček. Jediný svátek který H´Mongové slaví, je Nový rok, což je 4. února. Neví ani přesně, kdy se narodili (Mu prý asi někdy v září). Svatba je, samozřejmě, slavnostní událost a pohřeb také.

Ale zpátky na náměstí před kostel...

Našli jsme se s Mu a jejími sestrami či kamarádkami:

... a vypravili se pomalu na pochod do vesnice, kde Mu bydlí.

Nejprve jsme šli městem, všude kolem pouliční prodavači a kuchaři, viděli jsme i svatbu, pak tržiště.

Poté, co jsme opustili město, šli jsme cestou necestou, krpály nahoru i dolů...

Neptejte se mě, co je to za rostlinu...

Je to ta, co z ní vyrábějí své oblečky:

Toto je ta látka:

Bonbóny z Čech jsme vozili celou dobu po Vietnamu, teď, po cestě, přišly na řadu:

Kostel (křesťanský, ne šamanský):

Okolo 13. hodiny byla pauza na oběd. Ženy vytáhly vyšívání nebo pokračovaly ve splétání vlákna (to zvládají bravurně i při chůzi).

Výborná večeře, pak "Happy water", neboli domácí rýžové víno.

... a spát!