Den 6 - Phù Quoc

Snídani tady podávají od 5,30 h až do 10,30 h. Dohodli jsme se, že půjdeme v devět. Do té doby jsme se s Tomášem stihli vykoupat v moři, projet na kajaku do přístavu v Duong Dong Townu a ještě pobýt v bazénu.

Pár fotek z hotelového komplexu:

Na snídani si každý musel najít něco dobrého, výběr byl zase veliký, včetně čerstvého ovoce a džusů.

Po snídani jsme si půjčili kola (zdarma v hotelu) a vypravili se do místní automobilové a skůtrové vřavy. I když byla asi 100x menší než v Hanoji či Saigonu, stejně to byl docela adrenalinový zážitek. Skůtr totiž potkáte klidně i v protisměru, chodci přecházejí přes rušnou silnici a proplétají se mezi vozidly (jinak se totiž na druhou stranu nedostanou). Mně se například připletl do cesty chodec-kohout. Já se mu vyhnula, ale jak to s ním nakonec dopadlo netuším... Jeli jsme městem Duong Dong a pak stále na sever.

Po cca osmi kilometrech, ujetých na poledním slunci, kdy se nám Vietnamci nepokrytě smáli a otáčeli se za námi, jsme se obrátili a zamířili zpět. Správný Vietnamec v poledne totiž visí v hamace, mastí karty s kamarády, obědvá nebo připravuje oběd někomu jinému anebo se na mopedu přepravuje z místa na místo. Na kole? Nesmysl! ... Nebo že by se nám nesmáli, ale mile se na nás usmívali?

Po cestě jsme se zastavili v kavárně:

Pravé vietnamské (kafe):

Chcete vidět jak vypadám po cca 12 km jízdy na kole v poledním žáru (teplota 31 stupňů, pocitově prý dokonce 38)? ... a jak vypadám, tak se i cítím...

Odpoledne relax u bazénu a moře, večer hledání restaurace doporučené TripAdvisorem. Mapa nám ukázala polohu restaurace úplně špatně, taxíkem jsme od hotelu vyrazili přesně na druhou stranu, než se skutečně nachází. Taxikář to nenašel (pochopitelně), tak jsme se vypravili restauraci najít pěšky. Procházeli jsme uličkami se skromnými chatrčemi, mezi obydlími (většinou o jedné místnosti) sem tam nějaké podnikání - tu holič, tam švadlena, obchod, vývařovna, ale také oprava lodí či počítačová herna. Televize hrála skoro v každém domku.

Na konci ulice, když už jsme pochopili, že jsme na nesprávném místě a co bylo špatně a jak je to správně, stál taxík. Soused ochotně zvedl mobil a přivolal taxikáře a ten nás dovezl tam, kam jsme původně chtěli. Uf!

Zapadající slunce jsme původně chtěli sledovat při večeři, nakonec se nám ale setmělo při čekání na taxikáře:

Ochutnali jsme další vietnamské speciality, někteří vše završili moučníkem. 

Už je mi to skoro žinantní, ale tady je fotodokumentace dnešních dobrot:

Po návratu jsme ještě klábosili na terásce a domlouvali se, co podnikneme zítra. V průběhu domlouvání se začalo blýskat a rozpršelo se. Nějaký plán na zítra máme, počasí rozhodne, zda půjde uskutečnit. Sraz na snídani je tentokrát v osm.

Připomínám, že stále nemáme vítěze soutěže ze dne 5...