Úterý ve městě Nha Trang - poklidný den v rušném městě.
Neměli jsme předem představu, co se dá v tomto městě vidět či podniknout a cestovku na rohu jsme zahltili dotazy a požadavky na jízdenky a letenky. Pokud bychom ještě chtěli od nich poradit, co v okolí navštívit, zřejmě bychom tam strávili půl dne. Popátrali jsme trochu na internetu, našli někde nějakou mapku a hlavně se mohutně rozhlédli a pak začali procházkou a posezením na pláži. Při tom jsme v dálce viděli lanovku, která přenášela kabinky na nedaleký ostrov.
Neměli jsme předem představu, co se dá v tomto městě vidět či podniknout a cestovku na rohu jsme zahltili dotazy a požadavky na jízdenky a letenky. Pokud bychom ještě chtěli od nich poradit, co v okolí navštívit, zřejmě bychom tam strávili půl dne. Popátrali jsme trochu na internetu, našli někde nějakou mapku a hlavně se mohutně rozhlédli a pak začali procházkou a posezením na pláži. Při tom jsme v dálce viděli lanovku, která přenášela kabinky na nedaleký ostrov.
Rozhodli jsme se, že až se odhlásíme z hotelu (a necháme si tam zavazadla), pojedeme se lanovkou podívat na ostrov. Trochu jsme se podivovali, že jízdné činí 600.000,- VND, tedy víc, než třeba vlak, který nás poveze přes noc do 11 hodin vzdáleného města Da Nang. U pokladny jsme pochopili, že se vlastně jedná o celodenní vstupné do zábavního a aqua parku VinPearl Land, který se na ostrově nachází. Zřejmě na ostrově nic moc jiného není a samostané jízdné na lanovku neexistuje.
Kámen-reproduktor:
Tuto "atrakci" jsme tedy z našeho programu vyškrtli a vypravili se na velmi zajímavé místo, dýchající hostorií - chrám zasvěcený bohyni země. Bylo spíš několik maličkých chrámečků s bohatě zdobenými oltáři, u kterých lidé zapalovali vonné tyčinky a ke kterým nosili všechno možné - čerstvým ovocem počínaje a sušenkami ze supermarketu konče. Dovnitř se smělo jen bez bot a v oděvu zakrývajícím ramena a kolena (půjčení slušivého hábitu zdarma).
Stará vietnamská tkadlena:
Poté jsme navštívili Pagodu a Velkého Budhu.
Na oběd jsme se nechali zavézt do hotelu Nha Trang View. O co krásnější tam byl výhled na moře (a byl opravdu nádherný), o to horší byla kuchyně - jídlo bylo tuctové úrovně, dokonce neměli nudle.
Procházkou jsme se vraceli po pláži k hotelu. Hodinu do odjezdu na vlakové nádraží jsme strávili u hotelového bazénu v sedmém patře.
Jízda vlakem byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Divili jsme se, proč nám taxikář, kdyź jsme vystupovali před nádražím, přeje "Good luck". Už víme...
Nacpali jsme se s našimi batohy do vlaku a zasekli jsme se hned na začátku. V prvním kupé byl zřejmě nějaký problém s počtem osob. Po chvíli jsme ale postoupili k našemu kupé a než jsme vyházeli naše batohy do zavazadlového prostoru, ucpali jsme uličku pro změnu zase my. Původně jsme chtěli kupé pro čtyři osoby, které je trošku dražší ale také prostornější, bylo ale vyprodáno. V našem kupé už tedy byli dva pasažéři v "přízemí". Naše místenky byly do 1. a 2. patra. Chlapi si galantně vzali druhé patro, kde bylo ještě méně místa, než v patře prvním. Chvíli to vypadalo, že se tam ani nevejdou, ale nakonec jsme se všichni do "šuplíků" vešli a cesta mohla začít. Jenže ouha. Něco bylo špatně (zjistit co se nám nepodařilo) a my jsme už v leže čekali další hodinu, než vlak vyjel z nádraží. Pak už cesta ubíhala hladce, jen byla dlouhá a fičela na nás klimatizace. Využila jsem vše, co jsem si do vlaku připravila: triko s dlouhým rukávem, šálku, ponožky, nafukovací polštářek a spacák. Petr oblékl i čepici.
Do Da Nangu jsme přijeli jen s malým zpožděním, taxík nás zavezl na hotel, kde nebyl problém se už teď ráno ubytovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat