Den 3 - návrat do Hanoje

Odjezd z ostrova byl naplánovaný na 8,15 h. Přivstali jsme si tedy a v 6,15 h už byli v moři. Bylo nádherně teplé.

Snídaně nebyla přehnaně pestrá, byla ale výborná s čerstvými džusy a slečnou, která smažila omelety, palačinky, volská oka a banány v těstíčku.

Z ostrova jsme jeli větší loďkou s větší výpravou opět kolem plovoucí rybářské vesničky.

Do severmího přístavu jsme se svezli autobusem se stejnou výpravou jako z ostrova (za 50.000,- na osobu). Ušetřili jsme si tím dvoukilometrový pochod do centra městečka na public bus nebo shánění taxi. Agent Tuan nám na cestu zpět na pevninu zajistil odvoz pojicejním člunem. 

Na pevnině už na nás čekal taxík, který nás dovezl na místo odjezdu autobusu zpět do Hanoje. Byli jsme tam s téměř dvouhodinovým předstihem. Pokud měl někdo pochybnosti, zda se na místo odjezdu autobusu dostaneme včas (já), mohl si oddechnout. 

V klidu si tedy popíjíme kafíčko a čekáme na autobus. Občas někomu ukážeme jízdenku, abychom si byli jisti, že autobus nepropásneme, jeden "sběrač lidí do autobusu" dokonce telefonoval na telefonní číslo uvedené na naší jízdence, ale máme prý být v klidu, někdo si nás určitě vyzvedne. V jednu chvíli tam dokonce zastavil autobus, kterým jsme včera přijeli, ale než jsme stačili zeptat, jestli s ním nemáme také dnes odjíždět, zavřel dveře a odjel. Po dalších dvaceti, třiceti minutách čekání, kdy se místo odjezdu autobusů významně vylidnilo volali jsme na telefonní číslo z jízdenky už sami. Slečna z druhého konce linky slíbila, že zjistí situaci a ozve se. Volali jsme ale opět my a prý: "Don't worry my friend... autobus má někdy trochu zpoždění, určitě přijede." Nepřijel! Místo toho se staly dvě věci: přišla sms, že autobus za chviličku přijede a zároveň se přiřítila nějaká vietnamská teta a když nás našla, vecpala nás do taxíku (pojmenování situace slovem "vecpala" je na místě, protože jela s námi, tak jsme vzadu ve čtyřech osobách museli být velmi skladní) a odvezla nás několik km směrem na Hanoi, kde na nás čekal ten včerejší autobus, který se pro nás musel značný kus cesty vracet. Protáhlé obličeje našich spolujezdců jsme si nebrali osobně, za nic jsme opravdu nemohli.

Ujeli jsme pár kilometrů a autobus začal přibržďovat až zastavil úplně. Vedoucí zájezdu se zvedl a vypadal na omdlení. Říkali jsme si, že mu je buď špatně nebo se něco stalo. Vysvětlil, že se musíme znovu vrátit, že jsme zapomněli ještě další tři pasažéry. Nás se ptal: "Vy jste z Ruska?". My: "Ne, z České republiky.". "To je tedy shoda náhod, ti tři jsou také z České republiky." Chvíli jsme se báli, že se vracejí znovu pro nás, ale nesouhlasil počet zapomenutých osob... A opravdu, z taxíku na stejném místě jako my vystoupili tři mladí Češi. Péče o nás, Čechy, jim prostě nejde...

Pak už cesta probíhala hladce (já většinu prospala), ani jsme nikoho nenechali na zastávce v půlce cesty (byli jsme pro jistotu řádně přepočítáni). Autobus nás vysadil u našeho hotelu a my se v něm ubytovali na další noc (batohy jsme tam měli schované, do Ha Long Bay jsme jeli jen s malými batůžky). Oli na internetu vyhledala 10 míst, kde dělají nejlepší Phò Bo. Jedno z nich bylo nedaleko našeho hotelu, tak jsme tam zamířili. Už podle fronty venku bylo poznat, že tam tuto národní pochoutku opravdu umí. Rozhodli jsme se, že si frontu vystojíme, že nám to stojí za to. Nakonec jsme ani moc dlouho nečekali a dokonce seděli všichni čtyři pohromadě. Na stole byla k dispozici dochucovadla, s naměřením správného množství nám pomohla sousedka u stolu. Polévka byla opravdu vynikající.

Najedli jsme se, uvolnili místo dalším strávníkům a šli se procházet po obchůdcích a tržišti na Starém městě. 

Malý badmintonista:

Klučíka s čírem nám maminka dovolila vyfotit:

Hanka pod cedulí (velké) Tom a (malé) Hang Ga (tedy téměř Hanka):

Když jdu do obchodu, tak si zuji boty, to dá rozum, ne?:

Na závěr jsme ještě poseděli v hospůdce za rohem (točené pivo za 20.000,-, tedy 20,- Kč), na pokoji přebalili bágly, aby byly zítra způsobilé letu - brzy ráno vstáváme a v šest máme přistavený taxík, který nás odveze na letiště. Přelétáme do Ho Chi Min City (dříve Saigon).