V Praze na Jiřáku prý vaří výborné Phò Bo...

... asi dneska jdem. Co vy?

Pár slov na závěr

Přemýšlíte, jestli navštívit Vietnam? Radíme: Rozhodně ano!
Jestli bychom se my čtyři do Vietnamu vrátili? Rozhodně ano!!

Vietnam je provoněný ... výborným jídlem, kořením a ovocem.
Vietnam je prosluněný ... v říjnu, skoro listopadu, kdy se v Čechách teploty pohybují okolo nuly, jsme se koupali v moři a nepotřebovali víc, než tričko, kraťasy a žabky.
Vietnam je přátelský ... všude samé úsměvy a přátelská přijetí (no ne úplně všude a vždy, ale to je v pořádku, nikdo nedovede být milý pořád a na každého).
Vietnam je nekonfliktní ... motocykly i automobily se bezproblémově proplétají po přeplněných ulicích a spíše si dávají přednost, než aby se bezohledně cpali vpřed. Chodci nemají přednost, ale plynulou opatrnou chůzí přejdou i nejrušnější křižovatku ve velkoměstě bez nehody.
Vietnam je blízko ... uznávám, ne úplně nejblîže, ale s jedním přestupem jste za pár hodin v Hanoji, Saigonu nebo na ostrově Phu Quoc.
Vietnam je levný ... nejúžasnější polévku na světě Pho Bo pořídíte na ulici už za 30,- Kč.
Vietnam je rozmanitý - chudý i bohatý, čistý i špinavý, tradiční i moderní...

... tak to byla naše reklama na Vietnam...

Ale ještě na úplný závěr vzpomínka na naše malé nehody:

aneb

Vietnam není pro DLOUHÉ, ŠIROKÉ a NEŠIKOVNÉ...

Oli si na návštěvě u Mu rozsekla čelo o bambusový sušák na prádlo, Tomáš rozsedl křesílko na balkoně v hotelu na ostrově Phu Quoc (prý ztrouchnivělé) a Petrovi se podařilo na stejné terásce rozbít skleněný stůl.

Děkujeme, že jste byli s námi a děkujeme, že jste s námi soutěžili, ceny budou předány co nejdříve po našem návratu. Ze všech soutěžících byl naprosto náhodným a spravedlivým losováním vybrán Milan, který získává poukaz na taxi zdarma z letiště v Saigonu do hotelu v centru města dle vlastního výběru platný 14 dní.

A domů...

Ráno v 7 h snídaně, ve třičtvrtě na osm taxíkem na letiště, v 10,45 h odlet. Přílet do Moskvy v 16,30 h. Čekání na let do Prahy...

V Praze jsme přistáli ve 21,15 h. Mezi všemi těmi krabicemi, s věcmi určenými zřejmě pro vietnamská tržiště po ceké republice jsme si vylovili naše batohy a mrazivou nocí vyrazili k domovům.

Závěrečná soutěž:

Jaké bylo jediné vietnamské slovo, které se všichni účastníci výletu naučili?

Odpověď pište česky i vietnamsky.

Den 18 - Hanoj

Procházky, nákupy, jídlo, masáž (Oli a Petr), mauzoleum (jen zvenku - v pondělí je zavřeno).

Všude po ulicích nakreslené badmintonové kurty ... a hraje se:

Den 17 - Sapa, přesun do Hanoje

Nedělní ráno u Mu doma:

Chlapi kutí něco na baráku:

Obývák:

Kuchyň:

Oli zkouší oděv H´Monských žen:

Karty nejvíc bavily děti:

Mu s nejmladším synem předvádí vlastnoručně vyšívané nosítko na děti. Je vidět, že u mámy na zádech je šťastný:

Před desátou hodinou jsme se rozloučili s dětmi a manželem a vyrazili s Mu na cestu do Sapy. 

Poslední úsek jsme zdolali na skútrech:

Zpět na náměstí v Sapě:

Za ty dva dny jsme našlapali pěkných pár kilometrů v ne vždy zrovna nejjednodušších terénech. A víte, co jsou úplně nejvíc mega nejlepší boty na horskou tůru? To byste nevěřili:

Ze Sapy do Hanoje nás vezl opět spací autobus, který měl po cestě záhadnou dlouhatánskou přestávku kdesi na trase, abychom se nakonec do postele na hotelu dostali v cca půl páté ráno. Ale zaplať pánbůh za to!

Den 16 - Sapa, trek do domorodé vesnice

Ráno jsme posnídali na opravdické kočičí vyhlídce - vysoko nad střechami s výhledem do údolí.

V půl desáté jsme měli sraz na náměstí u kostela s domorodou průvodkyní a hostitelkou, která nám byla doporučena a které jsme včera odpoledne volali. Rovnou musím napsat, že ji také vřele doporučujeme, je to milá 26letá matka od třech dětí, která přesto, že neumí číst ani psát, vládne velmi slušnou angličtinou a po telefonu (žádný smartfoun, ale starý dobrý obyčejný telefon na telefonovámí) řídí zručně svůj "byznys ": Jmenuje se Mu a její telefon je +841278207692.

Patří k etnické skupině H´Mongů, jejich náboženství je šamanství. Mají svůj "kroj", ale je to vlastně oblek, který si berou denodenně na sebe. Tedy ženy určitě denně a muži alespoň v neděli. Na oblek pro sebe, pro manžela a pro větší děti musí zasít dostatek rostlin (a není to ani len ani bavlna, ale něco mnohem trvanlivějšího), z kterých pak získávají vlákna, která splétají v "nekonečnou" niť, tu pak několikrát povaří, aby změkla a ztenčila se. To vše ručně. Pak přijde na řadu primitivní tkalcovský stav (vyrobený manželem) a žena tká a tká a tká, až má dostatek látky na oděvy pro všechny. Každý totiž musí na Nový rok dostat oděv nový.

Poté, co je natkáno, látka se barví přírodní indigo barvou (získanou z indigo rostliny, kterou si sami vypěstují):

Pak se suší:

... a nakonec vyhladí a "nablýská" specielním kamenem.

Ženy nosí dlouhé vlasy (vůbec si je nestříhají) a spínají je a zdobí sponkami a hřebenem (jako má Mu na obrázku). Hřeben měla Mu nádherný, zdobený tepanými motivy, vyrobil jí ho strýček. Jediný svátek který H´Mongové slaví, je Nový rok, což je 4. února. Neví ani přesně, kdy se narodili (Mu prý asi někdy v září). Svatba je, samozřejmě, slavnostní událost a pohřeb také.

Ale zpátky na náměstí před kostel...

Našli jsme se s Mu a jejími sestrami či kamarádkami:

... a vypravili se pomalu na pochod do vesnice, kde Mu bydlí.

Nejprve jsme šli městem, všude kolem pouliční prodavači a kuchaři, viděli jsme i svatbu, pak tržiště.

Poté, co jsme opustili město, šli jsme cestou necestou, krpály nahoru i dolů...

Neptejte se mě, co je to za rostlinu...

Je to ta, co z ní vyrábějí své oblečky:

Toto je ta látka:

Bonbóny z Čech jsme vozili celou dobu po Vietnamu, teď, po cestě, přišly na řadu:

Kostel (křesťanský, ne šamanský):

Okolo 13. hodiny byla pauza na oběd. Ženy vytáhly vyšívání nebo pokračovaly ve splétání vlákna (to zvládají bravurně i při chůzi).

Výborná večeře, pak "Happy water", neboli domácí rýžové víno.

... a spát!